Kontaktní čočka je moderní optická zdravotní pomůcka určená k nasazení přímo na oční rohovku. Je určená především ke korekci optických vad zraku, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus nebo presbyopie. Má funkci ochranou nebo kosmetickou.
Kdy, ale byla kontaktní čočka vynalezena, a kým?
První návrhy pochází z počátku 16tého století. Roku 1508 Leonardo da Vinci ilustruje koncept kontaktních čoček v jeho Kodexu oka (Codex of the eye, Manual D), kde popsal metodu přímo měnit rohovky pomocí ponořením oka do misky s vodou. Ovšem tento nápad nechtěl používat pro korekci zraku, byl více zaujatý učením o mechanismech funkce oka.
Jeho myšlenky v roce 1636 dále rozvíjí francouzský filozof a spisovatel René Descartes a přichází s jiným nápadem, ve kterém je skleněná tuba naplněná tekutinou přiložena přímo k rohovce. Vyčnívající konec měl být složen z čirého skla. Tato idea je ovšem neproveditelná, protože by znemožnila mrkání.
Dále roku 1801, vytvořil vědec Thomas Young, při vedení výzkumu přizpůsobení, tekutinou plněný „šálek na oko“, který by se dal považovat za předchůdce čočky. Na jeho základě vytvořil okulár pro mikroskop. Tak jako da Vinciho vynález, ani tento nebyl určen ke korekci chyb lámání světla.
Roku 1823, britský astronom, Sir John Herschel konceptualizuje praktický design čoček. Předložil v doslovu Encylopedie Metropolitany v roce 1845 dvě myšlenky pro korekci zraku: první – „sférickou kapsli ze skla plněnou želatinou“ a „formu rohovky“, která měla být otlačena na nějaký druh transparentního materiálu. Herschel údajně nikdy tyto myšlenky nevyzkoušel, ale obě byly později rozšířeny různými nezávislými vědci, jako byli například maďarský Dr. Dallos a Istvan Komàromy (1929), kteří zdokonalili metodu vytvoření formy z živého oka. To pomohlo výrobě čoček, které poprvé vyhovovaly skutečnému tvaru oka.
Éra kontaktních čoček nastala v roce 1887 výrobou první tvrdé čočky ze skla. Zkonstruoval ji německý fyziolog Adolf Eugen Fick.
Tyto čočky byly vyrobeny ze silného foukaného hnědého skla a měly 18–21mm v průměru. Bohužel Fickovy čočky byly velké, nemotorné a mohly být nošeny jen pár hodin denně.
Roku 1930 byl vyvinut polymethylmetakrylát (PMMA nebo Perspex / Plexisklo). A právě tento plast používá v roce 1936 newyorský optometrista William Feinbloom jako základní materiál kontaktní čočky.
V roce 1950 byly vyvinuty první rohovkové kontaktní čočky, které pokrývaly pouze rohovku oka. Skutečná revoluce ve vývoji kontaktních čoček přichází v letech 1952 až 1955, a zasloužili se o ní čeští vědci Otto Wichterle a Drahoslav Lim tím, že představují první měkkou hydrofilní kontaktní čočku. Dále následoval patent na hydrofilní gel zvaný polyHEMA, který nesl číslo 91918 a datum 23. dubna 1955.
Vývoj pokračuje dodnes a využívá se mnoho nových materiálů a metod.
Zdroje:
wikipedia.org, cocky-online.cz, cocky-kontaktni.cz
http://eshop.fokusoptik.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat